ZNALECKÝ POSUDEK
v oboru religionistika a ekklesiologie
2/2021
v řízení o návrhu na registraci náboženské společnosti Slované,
č. j. MK 2662/2021 SOCNS
Zadavatel:
Ministerstvo kultury ČR,
odbor církví,
Maltézské náměstí 471/1
118 11 Praha 1
Znalec:
Doc. PhDr. Zdeněk Vojtíšek, Ph. D.
30. června 2021
I. Autor znaleckého posudku
Jsem učitel religionistiky na Husitské teologické fakultě a na Evangelické teologické
fakultě Univerzity Karlovy v Praze a zabývám se především studiem současného
náboženského života a v jeho rámci především tzv. nových náboženských hnutí. Na
Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze jsem vedoucím katedry
religionistiky. Jsem jedním ze zakladatelů a mluvčím občanského sdružení Společnost
pro studium sekt
a nových náboženských směrů. Působím jako soudní znalec, zapsaný v seznamu znalců
u Městského soudu pro hlavní město Prahu v oboru společenských věd, odvětví
politologie, specializace na náboženský extremismus a terorismus. Z této své
kompetence poskytuji ve IV. oddíle posudek formou obecného úvodu (část 1) a odpovědí
na zadané otázky (část 2).
II. Zadání
Ministerstvo kultury České republiky mě usnesením ustanovilo znalcem v řízení o
návrhu na registraci náboženské společnosti Slované jako církve a náboženské
společnosti a požádalo mě o vypracování znaleckého posudku. Jeho předmětem je
celkové posouzení charakteru, činnosti a učení náboženské společnosti Slované
s důrazem na otázky, uvedené pod písmeny A až N (zde v posudku jsou uvedeny ve
IV. oddíle).
III. Zdroje pro vypracování znaleckého posudku
Pracoval jsem se zdroji, které pro přehlednost dělím do následujících čtyř kategorií:
a) Dokumenty, které mi poskytl zadavatel znaleckého posudku (Ministerstvo
kultury) ze spisu zn. MK 2662/2021 SOCNS: Návrh na registraci náboženské
společnosti Slované spolu se základní charakteristikou jejího učení a poslání z 21. 5.
2020; zápis o založení náboženské společnosti Slované z 19. 5. 2020; základní dokument
náboženské společnosti Slované ve verzích z 10. 5. 2020, 19. 8. 2020 a 18. 1. 2021.
b) Tištěné materiály odborné, populárně odborné, studijní a archivní: Charlotte
Hardman – Graham Harvey (eds.), Paganism Today, London – San Francisco: Thorsons
1995; Michael York, Pagan Theology. Paganism as a World Religion, New York – London:
New York University Press 2003; Ronald Hutton, The Triumph of the Moon: A History of
Modern Pagan Witchcraft, Oxford – New York: Oxford University Press 1999; Anna Marie
Dostálová, „Czech Neopagan Movements and Leadership“, in: Kaarina Aitamurto, Scott
Simpson (eds.), Modern Pagan and Native Faith Movements in Central and Eastern
Europe, New Durham: Acumen Publishing 2013, s. 164–181; Pavel Horák, Současné
české novopohanství, Dingir 18 (1), 2015, s. 8–11; Pavel Horák, Studium
novopohanství, Dingir 18 (1), 2015, s. 18–20; Zdeněk Vojtíšek, Nejdůležitější je obřad,
rozhovor se Slovany ze společenství Rodná víra, Dingir 5 (1), 2002, s. 25–26; série
populárně odborných článků „Novopohanstvo – živenie mŕtvej tradície“ ve
slovenském časopise Rozmer 2007; „Zdeněk Ordelt – Slovanství a šamanismus“, kapitola
v knize Heleny Exnerové Český šamanismus v rozhovorech (Praha: Dingir 2018, s. 189–204); studijní poznámky ze zúčastněných pozorování; archiv Společnosti pro
studium sekt a nových náboženských směrů.
c) Mediální prezentace slovanského pohanství a Zdeňka Ordelta: „Rodná víra“,
pořad z cyklu Cesty víry, Česká televize, 31. 8. 2008; „Češi jsou vykořenění, chybí nám
kontakt s tradicemi, tak hledáme spiritualitu jinde, tvrdí Ordelt“, DVTV, 11. 6. 2017.
d) Osobní zkušenost se slovanským pohanstvím, a zvláště se společenstvím
Slovanský kruh: V rámci svého odborného zaměření sleduji pohanskou scénu v české
společnosti od 90. let minulého století. Ze slovanského pohanství mám zkušenosti se
společenstvím Rodná víra: do roku 2006, kdy došlo ve společenství k rozkolu, jsem
vykonal zúčastněná pozorování několika oslav (například slavnosti Jarovíta 26. 4. 2003)
a vedl rozhovory s jeho členy (Dervan, Krutomysl, Stanislav, Vítoslav). O společenství
Slovanský kruh jsem se dozvěděl roku 2016 a od té doby sleduji jeho prezentaci na
internetu. Vykonal jsem dvě zúčastněná pozorování obřadů tohoto společenství: Noc
ohňů 30. dubna 2021 a svátek Kupadel 20. června 2021. V rámci přípravy posudku jsem
vedl videorozhovor se Zdeňkem Ordeltem 19. března 2021. Kvůli otázce pod písmenem
H jsem v první polovině roku 2021 monitoroval sociální sítě ve snaze zachytit projevy
nesnášenlivosti, nenávisti nebo nadřazenosti vůči jednotlivcům, skupinám osob nebo
jiným církvím a náboženským společnostem.
IV. Znalecký posudek
Znalecký posudek má dvě části: obecný úvod o slovanském pohanství v české
společnosti (1. část) a odpovědi na otázky zadavatele (2. část).
1. Základní charakteristika slovanského pohanství v české společnosti
Slovanské pohanství (též jazyčnictví, rodověří apod.) je spolu s keltským, germánským,
čarodějnickým (wiccanským) a šamanským pohanstvím jednou z pěti větví současného
evropského (předkřesťanského) pohanství (též novopohanství). Všech pět větví má
v české společnosti počátky v 90. letech, ale rozvinuly se až v tomto století. Zastřešující
organizací českých pohanů má ambici být spolek Česká pohanská společnost (vznikl
roku 2012 jako občanské sdružení). Při sčítání lidu v České republice roku 2011 se
k pohanství přihlásilo 863 občanů.
Snahy o obnovu slovanského pohanství se datují již do 19. století, kdy byla tato
tradice využita v rámci úsilí o české národní obrození. V letech 1839–1840 (a později
v podstatě tajně) působilo Bratrstvo věrníků nového náboženství slávského (tzv. stálců)
inspirovaných buditelem Karlem Slavojem Amerlingem (1807–1884). Také
z meziválečné doby je známa existence sdružení Triglav (založeného roku 1934), jehož
záměrem bylo zrození nového člověka na základě slovanské ideologie s odkazy na
původní náboženství Slovanů. Skutečné obrození slovanské náboženské tradice ale
nastalo až v 90. letech 20. století. Postupně se konstituovala dvě menší společenství –
Rod Mokoše a Rod Jarovíta, – která roku 2000 vytvořila skupinu Rodná víra (jako
občanské sdružení byla registrována roku 2001, od roku 2015 má status zapsaného spolku). S využitím slovanské předkřesťanské tradice pro propagaci idejí hnutí Nového
věku a ruské kultury se setkáme v literárním díle Vladimíra Megreho (v sérii knih o
Anastazii), které motivují čtenáře a příznivce k navazujícím aktivitám (zakládání
rodových škol, rodových statků apod.). S ideologickým využitím slovanského pohanství
pro politické zájmy Ruska se setkáme v nacionalistických, xenofobních, protizápadních a
konspiračních internetových prezentacích (níže jsou zmíněny prezentace nazvané
Skrytá pravda o Slovanech nebo Slovanská košile).
Do tradice slovanského pohanství vstoupil v roce 2006 Zdeněk Ordelt (*1976), který
do té doby vystupoval na veřejnosti jako šaman. Znalosti o šamanismu získal u
Miroslava Kašpara, Borise Davida a Kataríny Hrčkové. Jako vedoucí Šamanského kruhu
Praha se dále vzdělával studiem šamanismu Latinské Ameriky a byl také do těchto tradic
zasvěcen. Bádání v cizokrajném šamanismu ho přivedlo k zájmu k domácí,
předkřesťanské náboženství Slovanů. To Zdeněk Ordelt považuje za místní šamanismus,
spjatý s územím, obývaným Čechy, a s jejich kulturou. Kněží slovanského náboženství
mohou být podle něho viděni jako šamané. První obřady slovanského pohanství
prováděl Zdeněk Ordelt roku 2007 a roku 2014 se stal zakladatelem spolku Slovanský
kruh (zapsán byl 16. dubna 2015). Někteří další zakládající členové Slovanského kruhu
dříve praktikovali ve společenství Rodná víra.
Tento znalecký posudek předpokládá, že náboženská společnost Slované vychází
z dosavadní činnosti zapsaného spolku Slovanský kruh a navazuje na ni. Kontinuitu
spolku a náboženské společnosti deklarují články 1.1 a 4.7 Základního dokumentu
náboženské společnosti Slované a internetová prezentace spolku Slovanský kruh, potvrdil
ji v rozhovoru se znalcem i Zdeněk Ordelt, zakladatel a předseda spolku Slovanský kruh
a jeden z členů přípravného výboru náboženské společnosti Slované. Vznik náboženské
společenské společnosti je prezentován jako „projekt“ spolku Slovanský kruh. Poznatky
a závěry, které jsou v posudku uvedeny, tedy vycházejí ze znalostí spolku Slovanský
kruh.
2. Odpovědi na otázky zadavatele
Otázky, položené zadavatelem, jsou v následujícím textu vyznačeny tučným řezem
písma, mé odpovědi jsou v běžném řezu písma.
a) Jedná se o církev a náboženskou společnost podle definice uvedené
v ustanovení § 3 písm. a) zákona č. 3/2002 Sb.? Lze učení Slovanů označit za
vyznávání náboženské víry? Provádí Slované obřady a lze je označit za
náboženské? Kdy byly formulovány články víry Slovanů; v jakých dokumentech je
věrouka Slovanů popsána. Je náboženská víra Slovanů komplexní a nabízí tedy
ucelený pohled na svět včetně vlastního etického systému?
Odpověď na tuto otázku je kladná. Ano, společnost Slované je náboženskou společností
podle definice uvedené v ustanovení § 3 písm. a) zákona č. 3/2002 Sb. Toto tvrzení ale
třeba blíže vysvětlit ve dvou bodech:
1. Víra v tom smyslu, jak tomuto výrazu rozumíme na základě křesťanské tradice, není
pro pohany (a tedy ani pro Slovany) tím nejdůležitějším. V kognitivní rovině je pro ně
důležité především bádání – vyhledávání informací a získávání poznatků (též
z akademických zdrojů), rozvažování nad nimi, jejich srovnávání a vyvozování
závěrů. Při této práci je přístup k faktům obvykle subjektivní, uplatňují se domněnky
a tvořivost, ano, někdy až téměř hravost. Je pochopitelné, že vnějšímu pozorovateli
připomíná společenství pohanů spíše vzdělávací či osvětový spolek než náboženskou
společnost tak, jak si ji (pod vlivem křesťanské tradice) obvykle představujeme.
Při tomto bádání dávají pohané obvykle důraz na to, že poznání a názory, které
z jejich bádání vyplynou, jsou individuální a nemají nárok na platnost, natož na
závaznost pro někoho jiného. Termínům „víra“, ale i „náboženství“ se obvykle brání,
neboť jim asociují organizovanost a připomínají jim církev (jak je popsáno níže, ke
křesťanství a církvím přitom mají negativní postoj). Základní dokument náboženské
společnosti Slované proto zdůrazňuje, že „slovanská věrouka [nemá] žádného
zakladatele, pevnou dobu vzniku ani jediný správný kodifikovaný spis, který by
určoval závazná ustanovení a dogmata. Proto by také měla zůstat věroukou
svobodnou, vyvíjející se a respektující různé přístupy (v rámci rodnověří a
základních morálních a etických hodnot).“
Navzdory tomu ale není pochyb, že pohanská společenství (a také Slované) jsou
založena na sdílených a pro příslušnost ke společenství nezbytných předpokladech
(„víře“). Navzdory důrazu na individuálnost se běžně setkáváme se společnými, byť
verbálně obvykle neformulovanými náboženskými předpoklady. Mezi ně patří
předpoklad existence božství prostupujícího celý vesmír a projevujícího se
v mnohotvárnosti přírody, předpoklad existence bohů jako personifikovaných sil
přírody, předpoklad specifického postavení Matky Země mezi těmito božskými
bytostmi, předpoklad existence místních přírodních sil personifikovaných do skřítků,
rusalek a dalších nižších nadpřirozených bytostí apod., předpoklad přítomnosti duší
předků v tomto živém vesmíru apod.
Následující slova z poslední verze Základního dokumentu náboženské společnosti
Slované jsou tedy věrohodná a odpovídají zákonné definici: „My Slované věříme v
naše bohy, duše našich předků, duchovní sílu matky země, nebeské síly vesmíru a
další bytosti, které se slovanství týkají. … [Vesmír okolo nás] vnímáme jako živý a …
bytosti, ve které věříme, vidíme jako jeho manifestaci.“
Božství prostupující celý vesmír se ve společenství Slovanů také nazývá jinak,
např. „kosmické vědomí“. O přírodních silách Slované hovoří také jako o „energiích“;
bozi jsou pak chápáni jako shluky „jemné“, nebo také „vyšší“ energie. Slované
předpokládají, že uctíváním těchto bohů je možné se dostat na vyšší úroveň vědomí,
„splynout“ s nimi prostřednictvím vzývání jejich jmen apod. Tyto energie se údajně
objevují v přírodě během ročních období v různé kvalitě, takže pak je možné říci, že
v zimě vládne Morana, na jaře Vesna, v létě Živa či na podzim Mokoš. Také
personifikované místní přírodní síly, jako jsou lešij, hospodáříček, rusalky, stromoví
duchové, ochránkyně pramenů apod., jsou chápány jako energie, které je možné
„vnímat“, „napojit“ se na ně apod. Podobně je podle Slované možné „vnímat“
přítomnost předků.
Základní dokument to vyjadřuje slovy: „Dle našeho slovanského světonázoru je
celé stvoření prodchnuto vědomou božskou silou. Vnímáme tedy Zemi, přírodní
jemnohmotné duchy i jednotlivé aspekty veškeré přírody a Vesmíru jako živé a
vědomé bytosti. Naše víra také zahrnuje existenci božského panteonu, jakožto
personifikaci jednotlivých kosmologicky – archetypálních tvořitelských energií.“
Základní dokument zmiňuje i o pokročilou náboženskou nauku: „[Naše víra] zahrnuje
i typy vědomí neduálních forem, mající svůj charakter a ukotvení v hlubokých
kořenech indoevropské tradice.“
Tento systém předpokladů je možné považovat za konzistentní, komplexní a
ucelený, byť ho jednotliví Slované chápou spíše intuitivně. Ostatně, nepříliš
systematicky a spíše živelně je také formulován v poslední verzi Základního
dokumentu náboženské společnosti Slované. Z tohoto obrazu světa vyplývají i etické
postoje. Výrazný je například důraz na individuální odpovědnost v mezilidských
vztazích, na svobodu a nezávislost, na sepětí s národem, vědomí kontinuity lidského
rodu, úctu k předkům a rodovým kořenům nebo na neagresivní přístup k životnímu
prostředí.
2. Nejdůležitější roli v náboženském životě pohanů hrají obřady. Zatímco „články víry“
a jakákoli „věrouka“ jsou individualistickému společenství pohanů spíše cizí, za
činnost, která by mohla být nazvána „vyznáváním náboženské víry“ v duchu § 3
zákona 3/2002 Sb., je v případě pohanů (a také Slovanů) třeba považovat provádění
obřadů. Právě v obřadech se projevují výše zmíněné předpoklady, s nimiž pohané
přistupují ke světu. Vnější pozorovatel si samozřejmě může klást otázku, do jaké
míry jsou tyto předpoklady jednotlivými pohany internalizovány a zda s nimi
přistupují ke světu i v jiných situacích než při obřadech a společných setkáních.
Zkušenost z terénních výzkumů a rozhovorů napovídá, že domácí, soukromé uctívání
není mezi pohany příliš časté. Takové otázky ale nemohou být – stejně jako v případě
příslušníků jiných náboženských společností – jednoznačně a uspokojivě
zodpovězeny.
Slované si uvědomují, že obsah a podobu obřadů není možné z historických a
archeologických zdrojů rekonstruovat. Právě v nich se proto nejvíce uplatňuje jejich
výše zmíněné bádání a tvořivost. Pro fixaci podoby obřadů pořádá spolek Slovanský
kruh Školu slovanských tradic (od roku 2016 pod názvem Škola ceremoniální práce
v rámci slovanství). Slaví se především obřady navazující na cyklus roku (Hromnice,
Provoda, Noc Ohňů, Kupadla, Dožínky, Oseň, Dušičky a Kračun), obřady přechodu
(postřižiny, předávání jména, svatba, pohřeb) ještě nemají fixní podobu.
b) Jaký je vztah Slovanů k jiným náboženským vyznáním, k jiným církvím a
náboženským společnostem v České republice? Jaký je postoj k osobám bez
náboženského vyznání?
V rétorice některých Slovanů se podobně jako v případě ostatních současných pohanů
projevuje silně kritický vztah ke křesťanství (příkladem může být výše uvedený
rozhovor Zdeňka Ordelta pro DVTV). Bývá zdůvodňován údajnou násilnou misií ze
strany křesťanů, která měla na konci raného středověku potlačit ty, kdo se bránili přijetí
křesťanské civilizace, a vykořenit předkřesťanská náboženství. Sama sebeidentifikace
výrazem „pohan“, které má v rámci křesťanské tradice silně negativní konotace, je
výrazem protestu proti křesťanské civilizaci a výrazem solidarity s těmi, kdo jí historicky předcházeli. Ostrá kritičnost vůči křesťanství a křesťanům se dokonce někdy
stává znakem příslušnosti ke společenstvím současných pohanů. Ale z české společnosti
mi není znám žádný případ, kdy by toto vymezení přesáhlo podobu rétorické figury.
V některých případech je tento kritický vztah vůči křesťanství přenesen i na další
monoteistická náboženství (judaismus, islám), a to kvůli údajné netoleranci monoteismu
vůči polyteismu. V protikladu k tomu je zdůrazňována údajná tolerantní schopnost
polyteismu integrovat bez násilí též prvky monoteistických náboženství. I tyto úvahy
jsou spíše teoretické a nejsou namířeny proti jednotlivým církvím a náboženským
společnostem a jejím příslušníkům. Snad pouze katolická církev je v některých
případech výslovně jmenována ve významu reprezentantky všeho křesťanstva.
Vymezení vůči křesťanům a křesťanství může nabýt například i podobu situace, kdy
za podmínku účasti na slovanské náboženské slavnosti je stanoveno odřeknutí se
křesťanské víry. Za obdobu takové distance od jinověrců by bylo možné považovat
částečná omezení vstupu do mešity na muslimy nebo do ortodoxní synagogy na Židy.
Ještě hůře bychom nacházeli v českém náboženském prostředí obřad dekonverze
(Základní dokument, 10.4. 8), jímž má být smyto „napojení na duchovní tradici, kterou
[pohan] již nechce nést a chce se z ní vymanit“. Takový obřad by mohl být srovnatelný
s exorcismem a bezpochyby vyjadřuje negativní vztah k jiným náboženským vyznáním,
k jiným církvím a náboženským společnostem. Ale není mi známo, že tento negativní
vztah by byl provázen jinými než symbolickými činy a deklaracemi.
Kritické, negativní postoje vůči příslušníkům jiných náboženství nebo vůči osobám
bez vyznání mi u Slovanů ani v žádném jiném společenství pohanů nejsou známy.
Nepovažuji je ani za pravděpodobné.
c) Mají Slované vazby na zahraniční církve a náboženské společnosti? Pokud ano,
v čem tyto vazby spočívají?
Spolek Slovanský kruh je členem Evropského kongresu etnických náboženství (ECER),
za etnická náboženství jsou přitom považována autochtonní náboženství (v evropském
kontextu tedy předkřesťanská). Kongres byl založen roku 1998 ve Vilniusu (pod
jménem Světový pohanský kongres) etnologem a pohanským knězem Jonasem
Trinkūnasem. Spolek Slovanský kruh pořádal 15. kongres ECER roku 2016. Spolek
Slovanský kruh je také činný v rámci Slovanského rodového sněmu, což je sdružení
místních slovanských náboženských organizací z Ruska, Polska, Ukrajiny, Slovenska,
Slovinska, Srbska, Chorvatska a snad i dalších zemí, založené roku 2003 ukrajinskou
folkloristkou Halynou Lozkovou. Také výroční setkání těchto organizací připravil roku
2019 spolek Slovanský kruh. Mezinárodní účast má i kulturní festival domorodých
tradic Rodokrug. Spolek Slovanský kruh je dále ve styku s polskou organizací Rodná
víra, ruským Svazem slovanských občin slovanské rodné víry, ukrajinskou Asociací
rodné víry a dalšími.
Toto zapojení Slovanského kruhu do mezinárodních struktur má pravděpodobně za
účel vzájemné povzbuzení, výměnu informací a zkušeností, případně i nalezení inspirace
pro obřadní praxi. Nic nenasvědčuje tomu, že by se tímto způsobem náboženská
společnost Slované mohla dostat do ideové nebo materiální závislosti na některém
mezinárodním subjektu.
d) Panuje mezi věřícími – stoupenci Slovanů shoda v základních článcích víry?
Jsou věřící dobře seznámeni s učením Slovanů? Je přípustná výhrada k některým
bodům učení? Jaký má případný nesouhlas pro věřícího důsledek?
Jak je uvedeno v odpovědi na otázku pod písmenem a), obraz světa Slovanů je velmi
individuální, ale přesto je na základě účasti při obřadech možné předpokládat shodu
jednotlivých členů spolku Slovanských kruh a příznivců v základních předpokladech
(nejsou ovšem formulovány jako „články víry“). Výhrady k předpokladům jiného Slovana
ani případný nesouhlas s nimi nejsou důvodem k sankci.
e) Jakým způsobem postupují Slované ve snaze o získání nových členů?
Zdá se, že prostředky misie jsou především dva: noví stoupenci mohou být získáni
nabídkou zajímavých informací či domněnek o předkřesťanském slovanském
náboženství, zprostředkovanou internetovou prezentací, a mohou tak být tak
motivování k vlastnímu bádání a k ověřování jeho výsledků ve styku s těmi, kdo obřady
slovanského náboženství již praktikují. Druhým způsobem je pak přítomnost těchto
obřadů ve veřejném prostoru; např. díky bubnování, tancům, oděvům připomínajícím
folklor, obřadním ohňům apod. je tato přítomnost dobře viditelná a slyšená.
f) Jaký je postoj Slovanů k bývalým členům, kteří z náboženské společnosti
vystoupili nebo byli vyloučeni?
Případ vyloučení mi není znám. Vystoupení, anebo spíše pomalý rozchod se
společenstvím pohanů je naopak vcelku běžnou událostí, která podle mých zkušeností
nepůsobí větší problémy než rozvolnění vztahů s přáteli a kamarády.
g) Popírá učení nebo činnost Slovanů práva fyzických osob pro jejich národnost,
rasu, původ, pohlaví, pro jejich sociální postavení, politické či jiné smýšlení?
Ne, není mi o tom nic známo.
h) Obsahuje učení či činnost Slovanů znaky nesnášenlivosti, nenávisti nebo
nadřazenosti vůči jednotlivcům, skupinám osob nebo jiným církvím a
náboženským společnostem? Pokud ano, z jakých důvodů?
Ne, není mi o tom nic známo. Tato odpověď ale vyžaduje doplnění.
Zájem o předky a o rodové kořeny je pro pohany typický a může vést k idealizaci
slovanských etnik a přerůst do nacionalismu. A také nacionalismus v kterémkoli
slovanském etniku může ideově odkazovat na slovanské pohanství. V současné době je
známo několik internetových prezentací, které propagují postoje nekriticky vstřícné
k Rusku, zprostředkovávající konspirační protizápadní narativy a odkazují na tzv.
slovansko-árijské védy jako starobylý literární základ své ideologie (např. Skrytá pravda
o Slovanech nebo Slovanská košile). Odborně byly tyto spisy označeny za falza. Spojení
slovanství a nacionalismu je známo také z jiných zemí (hlavně z Ruska), v nichž někdy
nabývá až extremistických a xenofobních rysů.
Od spojení pohanství a nacionalismu se společenství Slovanský kruh verbálně ostře
distancuje a ani pečlivé monitorování projevů jednotlivých veřejně aktivních příslušníků
společenství Slovanský kruh neposkytuje známky toho, že realita by se od této verbální
deklarace lišila. Zdá se jako příznačné, že mezi mnoha odkazy na slovanská společenství či slovanské aktivity, které uvádějí proruské a protizápadní prezentace, nebývá odkaz na
Slovanský kruh uveden.
i) Jeví aktivity Slovanů známky psychického či fyzického nátlaku? Může vést učení
Slovanů k vytvoření nebezpečné závislosti věřících?
Ne, takové případy mi nejsou známy.
j) Usměrňují Slované rodinný a soukromý život věřících? Může jejich učení vést
k opuštění rodiny či přetrhání pozitivních sociálních vazeb?
Ano, jako každé náboženství i slovanské pohanství se promítá do rodinného a
soukromého života těch, kteří k němu patří. Společenský náboženský život pohanů je ale
ve srovnání s ostatními náboženskými společenstvími spíše méně intenzivní: nemá
komunitní charakter ani pravidelný rytmus setkávání a odehrává se především o
svátcích (těch hlavních je osm během roku). Oslava těchto svátků připomíná happening.
– Slovanství jistě může znamenat určitou změnu životního stylu a jistě se může
promítnout například do výchovy dětí, ale nepředpokládám, že by se mohlo stát hlavním
či rozhodujícím důvodem pro zpřetrhání pozitivních sociálních vazeb. Žádný takový
případ mi není znám.
k) Omezují Slované právo nezletilých na vzdělání?
Ne, nesetkal jsem se s případem omezení práva nezletilých na vzdělání.
l) Zabraňují Slované nezletilým přijmout zdravotní péči odpovídající jejich
zdravotnímu stavu?
Ne, s takovým případem jsem se nesetkal. Nepředpokládám, že inklinace Slovanů
k přírodním způsobům léčby by mohla být tak silná, aby vedla k zanedbání odborné
péče.
m) Nezatajují Slované v návrhu na registraci podstatné znaky svého učení,
struktury, činnosti či jiné důležité informace?
Ne, nejsem si toho vědom a zatajování se mi nezdá pravděpodobné.
n) Jakým způsobem jsou Slované financováni?
Předpokládám, že náboženská společnost Slované bude financována podobně jako
zapsaný spolek Slovanský kruh, tedy převážně ze členských příspěvků, darů a
dobrovolných příspěvků na pořádání akcí. V Základním dokumentu náboženské
společnosti Slované je uvedena „podnikatelská činnost“ (13.1.6) jako jeden ze zdrojů
financování. Podle mého mínění ale v tomto dokumentu chybí specifikace, o jakou
podnikatelskou činnost se bude jednat. Takové upřesnění vyžaduje § 27, odst. 5 zákona
3/2002 Sb. slovy: „Předmět podnikání a jiné výdělečné činnosti musí být vymezen v
základním dokumentu registrované církve a náboženské společnosti.“
V. Závěr
Jako religionista a soudní znalec nenacházím důvod, proč by náboženská společnost
Slované neměla být registrována Ministerstvem kultury ČR podle zákona 3/2002 Sb. Je
možné, že zákonodárce při formulaci tohoto zákona měl na mysli především náboženské
společnosti, které navazují na tzv. světová náboženství, asi především ta, která vycházejí
z křesťanství. Je to patrné hlavně v pasážích, kde se hovoří o víře. Ačkoliv je charakter
náboženské společnosti Slované možná odlišný od představ zákonodárce, zákonné
požadavky pro registraci podle mého mínění splňuje. Pohanství bezpochyby patří do
spektra náboženských společenství v nábožensky pluralitní společnosti.
Doc. PhDr. Zdeněk Vojtíšek, PhD.
Znalecká doložka
Znalecký posudek jsem podal jako znalec jmenovaný rozhodnutím Městského soudu v
Praze ze dne 16. 10. 2009, č. j. 146/2009-OD-ZN/8, pro obor společenských věd, odvětví
politologie, specializace na náboženský extremismus a terorismus a zapsaný v seznamu
znalců a tlumočníků vedeném Městským soudem v Praze.
Znalecký úkon je zapsán pod pořadovým číslem 2/2021 znaleckého deníku.
Jsem si vědom následků podání vědomě nepravdivého znaleckého posudku.
Znalečné je určeno dohodou o provedení práce se zadavatelem.
30. června 2021
Doc. PhDr. Zdeněk Vojtíšek, PhD.